Requiem za stan

Rozštípla se mi tyčka u starého stanu. Asi si řeknete, proč smutním za stanem, když už roky mám nový? Ten stan byl totiž fascinující.

Koupil jsem jej před skoro dvaceti lety za pár stovek v obchoďáku. Pro děti na hraní. Děti si s ním nehrály a léta zahálel ve skříni.

Před 8 lety jsem jel na kole z Břeclavi na Vídeň, červen, tak jsem si vzal tento legrační stan jako nouzovku. Večer jsem postavil, přespal, ráno i se spacákem a karimatkou stočil do balíku a strčil do křoví. Kdyby zmizel, neželel bych, jen bych si musel najít nějaký penzion. Večer jsem stan vyndal ze křoví a za 6 minut jsem už odpočíval.

Postupně jsem se sbližovali a za pár let jsem ten stan začal brát vážně.

Fakta:

 - jednoplášťová samonosná kupole 120*200 cm

 - 1,6kg (velmi lehký)

 - proti komárům chránil 100%

 - rosu spolehlivě zachytil, za deště vevnitř pouze mžilo, za lijáku drobně mrholilo,
   za bouře se prohybal

 - ve sněhu OK

Hlavní výhody stanu proti spaní pod širákem: nepadá na vás rosa, můžete se libovolně rozkramařit a ráno zase vše spolehlivě najdete. Vcelku čisto. Hlavní nevýhoda: vidím jen část hvězdné oblohy (obvykle východní, protože stan stavím aby zachytil ranní slunce).

Byli jsme spolu na mnoha zajímavých místech:

Vídeň, Londýn, Benátky, Milano, Barcelona, Antverpy, Amsterodam, Gdaňsk, Tokio, Singapur. Stelvio, Isola, Zugspitze, Pyreneje, Fuji. A desítky dalších.

Společných nocí bylo odhadem 200. Žádná závada. I něco velmi jednoduché a velmi laciné může nakonec perfektně vyhovovat.