Jak na mistrovství světa neobhájit titul :-(

Aby bylo jasno. Budu psát o týdenním výletu tří lidí na skládacích kolech. Cílem byla účast na Brompton World Championship. Ale v závodě máte vše nalinkované, trasu danou a prostoru pro kreativitu je pomálu. Maximálně se rozhodujete, zda předjíždět zprava, či zleva. Zato cestou je křižovatek, silnic, cest, pěšinek, lesů, polí a luk nepočítaně. A pořád ta nesnesitelná možnost volby.

Pre…
Jako národní šampion bych se měl účastnit i mistrovství světa. Letos, na rozdíl od minulých let, se nechystala větší česká výprava. Naplánoval jsem let Gatwicku a následnou jízdu do/z místa konání na kole. Přidal se Tomáš, kterému plán i časový harmonogram vyhovovaly. Na poslední chvíli se přidal ještě Hynek.

Úvod

Sraz máme na letišti, kam kluci jedou autobusem z nádraží. Já, pražák, přijíždím po vlastní ose. Skládám krabici, vkládám kolo, karimatku, stan, spacák a pár drobností. Krabici stahuji řemeny a balím do folie. Jako příruční zavazadlo mi zůstává T-bag (Bromptonisté mi rozumí). Odlétáme za dobrodružstvím.

První, a skoro i poslední, problém

S drobným zpožděním přistáváme. Krabice dorazily v pořádku. Vybalujeme kola, připevňujeme zavazadla a vyrážíme z letiště. Je přibližně půlnoc, nov, tedy tma. Po několika stech metrů vhazujeme krabice do křoví s vírou, že je za týden opět nalezneme.

A hledáme cyklostezku, která vede podél letiště. Chystáte-li se do Gatwicku s kolem, tak v závěru tohoto blogu se dozvíte jak cyklostezku najít. My to momentálně nevíme a navzdory GPS nejsme schopni stezku najít. Ocitáme se na víceproudé silnici vedoucí k dálnici, kde se naštěstí objevují policisté, kteří nám ochotně vysvětlují, jak se dostat na normální silnici. Jedeme asi dvacet kilometrů směrem na Londýn a nakonec spočineme na parkovišťátku vedle kostela. Hledání spaní bylo dramatičtější, nicméně v tom bych se raději nepitval.

Účastníci a jejich zavazadla

Znáte tu teoretickou otázku, jakou jednu věc byste si vzal na pustý ostrov? Británie není pustá a věcí si člověk bere spousty :-(
Začnu u sebe: nevezu nic, co bych nepotřeboval. Pasty na zuby mám tolik, že mi s bídou vystačí do konce pobytu. Víceméně celý týden jsem v jediném cyklodresu, ke konci neurčité barvy a určitého zápachu. Vše si vážím a hledám nejlehčí možnou variantu. Snad jedinou zbytečností, kterou si vezu, je 60 gramů vážící závěsná váha.

Tomáš si veze sprchový gel a deodorant, obojí ve větším balení. Samozřejmě povícero nářadí včetně stahováku klik a asi 100ml oleje a  celou roli kuchyňských utěrek (která do konce cesty nevystačila). Při většině zastávek nářadí vytahuje a na kole něco povoluje, přitahuje, nastavuje, suší a zase maže. Je vrchním navigátorem výpravy. Ve srovnání se zbylými účastníky je vynikajícím navigátorem výpravy! Abych nezapomněl, Tomáš má i velkou plnou pastu na zuby. To vítá Hynek, ode mne si pastu vzít nemůže.

Hynek překvapil nejvíce. Nevytištěné letenky kupodivu usmlouval bez příplatku, stejně jako vstup na mírně opotřebovanou občanku. Místo obvyklých plastových lahví volí termosku. To není špatná volba, pominu-li léto, a že tato pouze půllitrová nádoba váží ¾ kg. Prázdná. Pomenší litinový hrníček o váze ¼ kg nás také zprvu překvapil. Půlkilogramové máslo s vydatnou pomocí kamarádů ubývalo, takže v den odletu už Hynek vyhazoval jen asi třetinu. Hynek byl oficiální fotograf výpravy. Čtvrtý den nefungoval aparát už ani s náhradními baterkami z mé blikačky. Navíc Hynek měl plný nejen batoh, ale i paměťovou kartu. Vždy něco odmazával, aby se nové fotky měly kam uložit. (Při redakci mě Hynek opravil: foťáku domluvil, vysypal z něj plážový písek a chodí (fotí) jako dříve. A doplňuje, že architektura anglického venkova byla pro něj velmi přínosná a inspirativní).

Cesta tam

Za světla nacházíme National Cycle Route 21 a pokračujeme do Londýna. Stezku systematicky ztrácíme a za pomoci GPS zase nalézáme.

Jak se blížíme k širšímu centru města, vzdáváme neustálé hledání cyklotrasy a držíme směr „slunce v zádech“. Temži přejíždíme přes Blackfriars Bridge a zanedlouho jsme v Brompton Junction, prvním cíli naší cesty. Obhlížíme barevné kombinace kol, stejně jako desítky různých brašen, sedel a doplňků.
Následuji mini-obhlídka Londýna, neboli přejezd k Wesminster Abby a hodinový spánek na přilehlém trávníku.

Po kulturní vložce vyrážíme „cyklodálnicí A3“ k jihozápadu, kde se napojujeme na  Route 20.

Večer se koupeme v jednom z potoků, kterými je tato oblast protkána a pochvalujeme si hezký den. Pochvalujeme si i každý další den, jen to koupání v ostatních dnech pokulhává.

Následuje dvoudenní přesun do Chichesteru, kde se nachází dějiště závodů, věhlasný GoodWood Motor Circuit. Po Route 20 následuje Route 22, A29 a několik vedlejších cest.

Sobotu vyhrazujeme koupání v moři a večer se již registrujeme k závodu a následně užíváme before-party.

Sportovní část

V rozjížďce sprintu jsem měl šestý nejlepší kvalifikační čas (44 sekund, vítěz 43 sekund). To se dozvídám až po reklamaci u časoměřičů, protože v prvních vytištěných výsledcích nejsem pro jistotu vůbec uveden. Přesnost měření: sekundy, co dodat?

Nesoutěžních 23 km zvaných Meander (ani nevím, co to slovo znamená) jako součást Treble (trojboje) jsem dokončil. Je hezké jet na projížďku, dát si dvě svačinky a na závěr dostat pěknou medaili. V jednom sjezdu jsem naměřil rovněž nesoutěžní maximální rychlost 69,8 km/h. I 16“ kola obutá do Schwalbe Kojak se umí rozjet.

Následuje finále sprintu. Při startu mi spadl řetěz a skončil jsem jedenáctý. Startujících ve finále bylo dvanáct, můžete si dopočítat, že řetěz nespadl jen mě :-).

V hlavním závodě jsem osmý v čase o 24 sekund lepším, než měl loňský vítěz. Průměrná rychlost 39 km/h. To už asi nevylepším, přeci jsem více kancelářská krysa, než cyklista a proti celým týmům se těžko sám prosadím. Vydrží-li zdraví, chtěl bych se za pár let prosadit mezi důchodci. Zatím zůstávají daleko za mnou. Tomáš skončil 77-mý, což mezi cca 600 účastníky také není špatné. To vše se ovšem dozvídáme až dva dny po závodě, kdy jsou teprve zveřejněny výsledky.

Hynek byl nejpomalejší, nestihl se ani přihlásit do závodu, přičemž registrace byla ukončena den před naším odjezdem :-)

Na závěr jsem chtěl ve skládání kola (folding) obhájit loňský titul. Čas 7,35 byl druhý za vítězným 7,19. V opravném pokusu jsem to dal hluboko pod 7 sekund, to už poznám. Jenže na stopkách odešel display, všechny segmenty svítily stejně a čas nešel odečíst. Měl jsem nejrychlejší čas, bohužel jsem jediný, kdo to ví :-) Tak snad zase za rok.

Jen pro pořádek, myslím, že „folding“ časomíra nesouvisí s výše pomlouvanými časoměřiči sprintu a hlavního závodu.

Užíváme after-party, pivo, čaj, …

Cesta zpět

Ještě večer po závodě se přesunujeme k moři, i když nakonec nikdo už chuť koupat se nemá. Zjišťuju, že jsem si propíchl jednu plechovku Cideru a část zavazadla trochu zesládla. Mravenci to v noci ocenili, ráno se jich se mnou kamarádilo opravdu hodně.

Během jeden a půl dne jsme zpět v Gatwicku. Přijíždíme od Brightonu po Route 20.

Projíždíme kolem letiště, ale ani vchod do terminálu, ani naše krabice nejsme schopni lokalizovat. Přitom jsme prakticky na letišti. Jedeme kousek tam, kousek jinam a zase zpět… Až si Tomáš všimne značky „Lift to the Terminal“. Otlučeným výtahem vyjíždíme přímo do odletové haly letiště. Rychle se orientujeme, tedy hlavně Tomáš. Vyjíždíme stejnou cestou jako před týdnem a nacházíme naše krabice na kola. Máme ještě čas, tak se vracíme na cyklotrasu. Jak jinak, než přes odletovou halu a výtahem zase dolů… Tohle tak vědět o týden dříve :-)

V Ruzyni přistáváme s tříhodinovým zpožděním před půlnocí. Vybalujeme kola, zahazujeme krabice, tentokrát definitivně a míříme po vlastní ose ku Praze.